Profesor historie prožívá se svou druhou manželkou sladké časy – ale jen do chvíle, než zjistí, čím se dřív živila…. Do jejich společného štěstí se začnou vkrádat stíny v podobě Anniných dřívějších milenců a Grahama se zmocňují emoce, jaké dosud nepoznal. Julian Barnes Prozaik, novinář a překladatel. Patří k nejvýraznějším autorům z řad britských šedesátníků a proslul jako „chameleon forem“. Rodák z Leicesteru vyrůstal na londýnském předměstí a po absolutoriu oxfordské Magdalen College nastoupil roku 1968 do redakce Oxford English Dictionary. Brzy však upoutal pozornost jako kritik v Timesech, Observeru a New Statesmanu. Jeho esejistické umění, jež mu vyneslo pověst nejvtipnějšího ostrovního stylisty, potvrzují soubory Depeše z Londýna (1995) a Něco k proclení (2002). Prvotina Metroland (1980) naznačila autorovu celoživotní inspiraci francouzskou kulturou a její duchaplností. Zájem obohatit přízemní britské cítění jiskrnými metodami z protější strany Lamanšského průlivu prokázaly Barnesovy romány Flaubertův papoušek (1984, č. 1996) a Historie světa v 101 kapitolách (1989, č. 1994), v nichž autor osvědčil svůj podvratný náhled na dějiny a historické vědomí. V puzzle Jak to vlastně bylo? (1991, č. 1999), rozvinutém v próze Láska atd. (2000), ho zaujala nemožnost plně nahlédnout lidské motivace, kterou jako tolikrát v tvůrčí kariéře rozebírá na příkladu milostného trojúhelníku. Nezpůsobilost očitého svědka se stala námětem románu v holmesovském převleku Arthur & George (2005, č. Odeon 2007), v němž se Barnes svérázně poklonil majestátu sira Arthura Conana Doyla. Kritikou anglického pokrytectví a izolacionismu se zabývá jeho fraška o kolektivně sdílených bludech Anglie, Anglie (1998) a v podobném duchu postupují též kratší prózy tohoto vůdce britských frankofilů. Přemítání nad naší konečností, s přibývajícím věkem poznamenávané nespolehlivostí paměti a iluzorností vzpomínek, zahájil Barnes už románem Pohlédnout do slunce (1986, č. 2010) a rozvíjí ho i v nejnovější povídkové tvorbě (sbírky Citronový stůl a Puls). Svůj pohled smrti tváří v tvář korunoval znamenitým románovým esejem Žádný důvod k obavám (2008, č. Odeon 2009), jehož český překlad byl nominován na cenu Magnesia Litera. Ovdovělý spisovatel byl manželem literární agentky Pat Kavanaghové a pod pseudonymem Dan Kavanagh vydal tetralogii o detektivovi Duffym. Žije a tvoří v Londýně. Za propagaci francouzské kultury byl poctěn titulem Rytíře a Velmistra řádu krásných umění a literatury a je též laureátem ceny Médicis, rakouské Státní ceny za evropskou literaturu a dalších vlivných zahraničních prémií. Největšího zadostiučinění v Británii se Barnesovi dostalo až díky novému románu Vědomí konce (2011), s nímž na čtvrtý pokus vybojoval Man Bookerovu cenu. V nedávné době vyšla próza Roviny života i starší soubor povídek Stolek s citróny (2015). Nejnovějším dílem je román The Noise of Time, který vyšel v nakladatelství Odeon v roce 2017.