Když se čtyři spolužáci z vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy otáčejí… Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem. Ukázka z textu Jude popošel k okraji střechy, kterou ze všech stran lemovala zídka vysoká tak do půlky lýtek, nahoře plochá, a nakoukl přes ni. „Posadím se na tu zeď, obličejem ven, přímo nad tím schodištěm,“ řekl. „Ty a Jude si sednete k ní. Každý z vás mě vezme oběma rukama za jednu paži a spustíte mě dolů. Až už nedosáhnete, tak mě pustíte a zbytek doskočím. “ Willem se zasmál; bylo to nebezpečné a hloupé. „A kdybychom to udělali, jak by ses dostal k oknu ložnice?“ Jude se na něj podíval. „Budeš mi muset věřit, že to zvládnu. “ „Je to blbost. “ DžejBí ho přerušil. „Tohle je jediný plán, Willeme. Tady kurva mrzne. “ To byla pravda; jeho zahříval jen vztek. „Ty sis nevšiml, že má celou jednu ruku úplně v obvazech, DžejBí?“ „Ale nic mi není, Willeme,“ ozval se Jude, než DžejBí stihl odpovědět. Ti dva se dohadovali ještě deset minut, než Jude nakonec přešel k okraji střechy. „Jestli mi nepomůžeš ty, Willeme, udělá to Malcolm,“ prohlásil, ačkoli Malcolm se taky tvářil vyděšeně. „Ne,“ odpověděl Willem. „Udělám to. “ A tak si s DžejBím klekli a přitiskli se k zídce a každý vzal jednu z Judeových rukou do obou svých. Teď už byla taková zima, že skoro necítil, jak se jeho prsty sevřely kolem Judeovy dlaně. Držel ho za levačku a beztak cítil pod prsty jen polštář z gázy. Když ho stiskl, vynořila se před ním v duchu Andyho tvář a vnitřnosti se mu sevřely provinilostí. Jude se odstrčil z okraje zídky a Malcolm vydal tichý sten, který skončil vypísknutím. Willem a DžejBí se naklonili přes okraj tak hluboko, jak jen mohli, až hrozilo, že sami přepadnou, a když Jude křikl, ať ho pustí, udělali to a dívali se, jak s rachotem dopadá na kovovou mřížku horní plošiny schodiště pod nimi.