"Antonín Dvořák – Klavírní kvartet č 1 D dur op 23 (1875), Klavírní kvartet č 2 Es dur op 87 (1889) Dvořákovo klavírní kvarteto: Slávka Vernerová-Pěchočová – klavír, Štěpán Pražák – housle, Petr Verner – viola, Jan Žďánský – violoncello Dvořákovi byla komorní hudba blízká; měl rád muzicírování s přáteli a snad i brzy pochopil, jak dobrý obchodní artikl tyto skladby představují První ze dvou klavírních kvartetů, op 23, napsal ve 34 letech, kdy už se o jeho díla zajímal kdekterý nakladatel Dobový český tisk psal s uspokojením o vymanění z cizokrajných vlivů a o převažujícím duchu slovanském Ten ostatně vyzařuje i z Moravských dvojzpěvů op 20 či Serenády op 22, jež vznikaly ve stejné době Nakladatel Fritz Simrock hořce litoval, že první kvartet odmítl, a neodbytně se skladateli připomínal: „vzal bych rád klavírní kvartet, dokonce raději dva“ Když už se v létě 1889 Dvořák ke Druhému kvartetu dostal, stěžoval si jen na „pomalou ruku“, rozhodně ne na nedostatek invence: „Mám toho plnou hlavu mám už zase tři věty nového kvarteta s klavírem úplně hotové a finale bude za několik dní Jde to nad očekávání lehce a melodie se mi jen hrnou“ Výjimečnou krásu díla vystihl vídeňský kritik Eduard Hanslick: „Kvartet vyžaduje, aby se posluchač trochu více soustředil a byl lépe informován, což se ovšem bohatě vyplatí“ Soubor nesoucí jméno skladatele a jeho členové navazují na silnou tradici svých velkých učitelů – Ivana Moravce, Josefa Vlacha či Milana Škampy Představují nám Dvořáka v nejlepším smyslu slova tradičního a promyšleného Dvořákovy klavírní kvartety – hluboká krása psaná lehkou rukou "