Literární minimalista a krutý poetik Adam Georgiev (1980) přichází po novelách Planeta samých chlapců a Bulvár slunce se závěrečným dílem volné homosexuální trilogie. V agonickém textu se prolínají obrazy, záblesky situací a útržky vět a dialogů, destruované a promíchané tak jako v předsmrtné mysli. Homoerotická poetika zde dosahuje extatického vrcholu a zároveň sílí a stávají se hlavními dva ženské motivy – postižená dívka Zorka a slavná spisovatelka. Žánrově lze text označit za epickou poému, útvar v české literatuře neobvyklý a autorsky náročný.