Druhý svazek českého překladu vztahové psychoanalýzy, která je sborníkem významných prací autorek a autorů, z jejichž pojetí se během posledních dvou desetiletí zrodila výrazná tradice americké psychoanalýzy, sleduje vývoj vztahové tradice v příspěvcích z let 1991 –1994. Prolínají se v nich teoretické koncepce s ukázkami z klinické praxe. Další vývoj vztahové tradice se odráží v koncepcích navazujících na myšlenky předchozího vývoje: na příspěvek o pacientově interpretaci analytikovy zkušenosti navazuje analýza pacientovy zkušenosti s analytikovou subjektivitou, která označuje pacientovu snahu dostat se k analytikovi jako osobě za klíčový rozměr analytické situace; klinická studie procesů disociace a vzorců přenosu a protipřenosu v psychoanalyticky orientované léčbě dospělých obětí sexuálního zneužívání v dětství; pojetí pohlavní příslušnosti jako vztahově utvářené, rozporuplné kategorie, která je zároveň stálá a prchavá; vyjednávání paradoxu v analytickém procesu ilustrované v detailně zpracované kazuistice; tři říše nevědomí, jejichž rozlišením autoři vyjasňují důležité rozdíly mezi pojmy psychické struktury a psychického obsahu a přinášejí myšlenku „organizujících principů“ – nevědomých struktur, které dávají tvar a označují témata zkušenosti jedince; zachycení vztahové perspektivy v klinickém procesu, které zdůrazňuje, jak konflikt a trauma organizují, strukturují a narušují duševní život, a objasňuje vznik disociativních stavů, kdy trauma v jedinci narušuje schopnost sebereflexe; neredukovatelnost analytikovy subjektivity; postavení psychoanalýzy ve vztahu k dalším disciplínám a utváření vztahového modelu zkoumání a pravdy; koncepce analytického třetího a utváření intersubjektivního prostoru v klinické praxi. Stejně jako v prvním svazku je každý příspěvek doplněn úvodním slovem editorů, které ho zasazuje do historického kontextu, a doslovem autora, ve kterém autorka či autor popisují další vývoj svého pojetí.