Nizozemský student Alfred se s třemi norskými kolegy vydává na geologickou výpravu do odlehlé severní provincie Finnmark. Chce najít meteority, fascinují ho už od dětství. Současně by se tím potvrdila smělá teorie jeho profesora Sibbeleeho o původu tzv. ledovcových ok. Bez leteckých snímků oblasti by ovšem výzkum na dálném severu prakticky neměl smysl. Naštěstí se Sibbelee zná s norskou kapacitou v oboru, profesorem Nummedalem z Osla. Alfredova výprava nečekaně začne anabází po vědeckých pracovištích s jediným cílem: získat letecké snímky… Alfreda pohání touha za každou cenu obstát, aby tak naplnil očekávání matky a dosáhl toho, co se nepodařilo jeho otci — botanikovi, který tragicky zahynul v terénu, než dokázal rozvinout své vědecké vlohy naplno. Chce také obstát jako poněkud neohrabaný obyvatel hustě osídlené roviny ve společnosti zkušených norských „zálesáků“. Nepřekonává jen útrapy drsné tundry s mračny komárů, ale i velmi lidskou nejistotu: jak se zapojit do sehrané party? Jak mě vůbec okolí vnímá? Jak už to bývá, najde Alfred během výpravy hlavně sám sebe. Nebo ne tak docela? Hermans šťastný konec neuznává, ale přesto jeho knihy působí jaksi útěšně, protože všechny ty důvěrně známé životní nezdary a zklamané naděje nás především přesvědčují o tom, že v tom — lapidárně řečeno — nelítáme sami. Ke čtenářskému požitku významně přispívá i autorův suchý humor.