Verše Petry Fantové se dobírají lidské existence ve vztazích, které mnohdy nabízejí stále stejné souřadnice, prohry i vítězství, ale to, co je vždy neopakovatelné, co cítíme v pozadí všech textů, je život sám. Jedinečný život, který je vyprávěn, zamlčován, říkán po troškách. Jedinečnost, která skrze básně promlouvá k našim (ne)podobným životům. Naše (ne)podobné životy, náš (ne)podobný příběh zde tak ožívá v krátkých, ale přesných dotýkáních. /z doslovu Josefa Straky/.