Kniha vzpomínek významného českého hispanisty a překladatele Josefa Forbelského (nar. 1930, Skřivany u Nového Bydžova). Autor vypráví o svém životě, ale zároveň podává svědectví o tom, jak komunistický režim sice do detailů zasahoval do osudů obyčejných lidí, ale pod hladinou života sešněrovaného hesly a směrnicemi nepřestávalo žít společenství lidí, kteří si zachovali vnitřní svobodu a nezávislost. Josef Forbelský studoval na Filozofické fakultě UK v Praze, po absolutoriu v polovině padesátých let až do roku 1969 vyučoval španělštinu na středních školách. V letech 1969–1974 působil na Filozofické fakultě UK jako pedagog v oboru překladatelství a tlumočnictví a poté vyučoval – až do změny režimu v roce 1989 – na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1991 se na Filozofické fakultě UK habilitoval a vedl španělské oddělení Ústavu románských studií. Vedle četných odborných studií a článků a knižních doslovů napsal rozsáhlou zásadní příručku Španělská literatura 20. století (1999) nebo pozoruhodnou historickou práci o česko-španělských vztazích v době třicetileté války Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století (Osudy generála Baltasara Marradase) (2006). Nelze pominout jeho bohatou překladatelskou činnost (José Ortega y Gasset, Gabriel García Márquez, Jorge Luis Borges, Lope de Vega ad. ; podílel se rovněž na překladech veršů Vladimíra Holana do španělštiny).