POSEL MÍRU, NEBO ZPLOZENEC PEKLA? Píše se rok 802 Frankové a Saracéni nelítostně bojují o politickou a náboženskou nadvládu. V této napjaté situaci posílá bagdádský chalífa svému odpůrci Karlu Velikému obrovský dar jako znamení míru: slona. Žid Izák a jeho saský otrok Thankmar mají tlustokožce bez úhony dopravit do Cách. Je to ožehavá mise, protože lidé, které při své dlouhé pouti franckou říší potkávají, považují slona za zplozence pekla. Jeho smrt by však velkoříše Franků a Saracénů uvrhla do strašlivé války. Román vypráví příběh o pravděpodobně největším hrdinovi středověku. Slon Abúl Abbás byl dar chalífy Hárúna ar-Rašída císaři Karlu Velikému. Jeho cesta z Bagdádu do Cách je historicky písemně doložena. Ukázka z textu „Netvor měl obrovské tělo. Thankmar dosud nikdy neviděl něco tak velkého. Světle šedá barva kůže prozrazovala původ monstra: Určitě ho nějaký šílený bůh vytvaroval ze skály a vdechl mu život. O tom na první pohled svědčil i labyrint trhlin a vrásek, který pokrýval kůži a mezi nádechy a výdechy se zvedal a klesal jako kovářský měch. Celá váha té živoucí hory spočívala na čtyřech nohou vypadajících jako sloupy. Nikde žádná chodidla ani podkovy. Na zadní straně tajuplného tvora visel ocas tenký jako hůl. Na opačném konci – Thankmar musel otočit hlavu, aby si to mohl prohlédnout – se vypínala sloní hlava, která působila ještě děsivěji než tělo. Nalevo a napravo odstávaly obrovské uši široké jako zimní pláště; občas jimi potřásly svalové záškuby. Pod nimi byl obličejová maska podobná spíš děsivému přízraku. Thankmar si oběma pažemi bezděčně objal hruď. Z hlavy vyčnívaly dva bledé, dlouhé a zahnuté strašidelné rohy vyrůstající z koutků tlamy. Mezi nimi visela hadice z masa, odporný červ, jehož konec se neustále pohyboval, šátral po zemi, stáčel se a klátil ze strany na stranu. Opravdový ďábel!“.