Bývalá velekněžka Neferet utrpěla první velkou porážku. Díky své nadpřirozené moci přežila, ale než se Zoey Redbirdové a jejímu kruhu přátel dokáže znovu postavit, musí nabrat nové síly. Zdálo by se, že pro Zoey nastala tolik potřebná chvilka oddechu – Neferet však není jediné zlo, kterému čelí. Zoey se stále častěji zmocňuje pocit, že život se jí definitivně vymkl z rukou, a co víc, ani na své nejbližší už se nemůže spolehnout tolik jako dřív. Jak dlouho potrvá, než pohár její trpělivosti přeteče? A co když jejím největším nepřítelem je ona sama? Ukázka z textu Ze shluku lidí vystoupila sestra Marie Anděla a pokusila se tu ženskou uklidnit. „No tak, no tak, paní. Vím, že je to šok, když zemře někdo mladý, ale všichni přece víme, že kterémukoli mláděti hrozí předčasná smrt. Oni jsou s tím smířeni a musíme to přijmout i my. “  Ječící žena se náhle zarazila a zamrkala na sestru Marii Andělu, jako by si teprve v tu chvíli uvědomila, kde vlastně je. Zhluboka se nadechla a zkřivila obličej, její zhrozený výraz děsivou rychlostí vystřídal vztek. Až pak mi došlo, že jsem ji podle toho měla poznat.  „Vy myslíte, že oplakávám nějaké mládě? To je absurdní!“ vypálila na jeptišku.  „Promiňte, nerozumím, co –“  Vtom přiběhla Afrodita a s očima vytřeštěnýma na plačící ženu sestru přerušila. „Mami? Co se ti stalo?“  „Sakra!“ sykl Stark tlumeně. „To je Afroditina máma. “  Zareagovala jsem dřív, než jsem si to mohla nechat projít hlavou, pustila jsem jeho ruku a vykročila vpřed.  „Oni ho zabili!“ vřískla na Afroditu její máma.  „Koho?“  „Tvého otce! Tulského starostu!“.