Soubor osmi osobně laděných prezidentských projevů Václava Havla z let 1990–1995 Titulem Václav Havel: Sám sobě podezřelý si Knihovna VH připomíná 25 výročí prvního zvolení Václava Havla prezidentem republiky, které se uskutečnilo 29 prosince 1989 Klíč k výběru projevů (Čestný doktorát Hebrejské univerzity, 70 hudební slavnosti, Konference o nenávisti, Sonningova cena, Čestný doktorát Newyorské univerzity, Projev k japonským intelektuálům, Medaile svobody, Budoucnost naděje) podává editorka svazku Anna Freimanová ve své ediční poznámce: „V roli prezidenta se Václav Havel najednou ocitá tváří v tvář různým formám pokušení moci, cítí nebezpečné napětí mezi myšlením a jednáním V atmosféře až jisté adorace si uvědomuje, jak je důležité udržet si zdravý rozum Všemožně se snaží vtisknout prezidentské funkci vlastní značku, polidštit ji, vnést do ní jistými nestandardnostmi svou osobnost a signalizovat tak, že Václav Havel zůstal sám sebou a že se nevzdává ničeho ze své minulosti Cítí ale, že není v lidských silách toto předsevzetí stoprocentně naplnit Celoživotní vnitřní kontinuita spjatá s odpovědností, s osobním ručením a integritou myšlení byla pro Václava Havla vždy podmínkou identity Dokazuje to i v těchto svých prezidentských textech, mimo jiné i stále se vracejícím faustovským tématem ďábelských pokušení, které promýšlel přinejmenším již od svého prvního vězení po zveřejnění Charty 77 na počátku roku 1977 Tehdy s ním StB rozehrála hru, v níž podle vlastního mínění příliš neobstál Celý zbytek života se mu toto téma vrací a znovu se s ním vyrovnává, a vždy, tedy i jako prezident, dochází k závěru, že musí sám sebe zpytovat, na sobě pracovat, a že je tudíž vše především v jeho rukou – potažmo v rukou každého z nás“ Do širších dobových a kulturně historických souvislostí zasazují myšlení Václava Havla dva původní eseje – předmluva Martina Palouše, člena správní rady Knihovny Václava Havla a doslov Michaela Žantovského, autora jedné z posledních Havlových biografií Fotografický doprovod tvoří snímky Ondřeje Němce