Mnoho lidí, kteří aspoň zběžně znají případ Petra Kramného, je přesvědčeno o jeho vině. A to bez ohledu na důkazy. Obraz „vraha Kramného“ stvořila média. A s ním vznikla společenská objednávka co nejpřísněji „pachatele“ potrestat. Státní aparát šel téhle společenské objednávce na ruku. Celá země si kladla otázku, zda to Kramný udělal, a odpověď nacházela na základě dojmů. Bohužel mnohé nasvědčuje tomu, že tuto argumentaci přijal i soud. Přitom za jediné relevantní důkazy lze považovat fakta v nejnovějších znaleckých posudcích a výsledky pitvy, která proběhla v Egyptě. Čeští vyšetřovatelé a lékaři závěry svých egyptských kolegů zcela opomíjeli, zesměšňovali a označovali za zpackané. A ve snaze Kramného stůj co stůj usvědčit na základě „řetězce nepřímých důkazů“ vstoupila do hry i falza. Novinář a mediální expert Ondřej Höppner na této knize pracoval přes dva roky, měl přístup do soudního spisu a do dokumentace, která dosud byla před veřejností utajovaná. Dostal se tak hluboko jako nikdo předtím. Základní otázka, kterou si položil, byla: Je skutečně dost důkazů, aby byl Petr Kramný odsouzen za vraždu? Odpověď zní: Ne. Dnes už je jisté, že pokud Kramný zavraždil svou manželku a dceru, pak určitě ne elektrickým proudem. A vynořuje se hypotéza, že rodinu a sebe otrávila Monika Kramná s tím, že její manžel se štěstím přežil. Případ je monstrózním příkladem toho, že média ve spolupráci s policií, soudy a státním zastupitelstvím dokáží za jistých okolností udělat vraha z kohokoli. Na začátku tohoto řetězce přitom stojí prodaný náklad a sledovanost.