Jak víte z knihy Modrý Poťouch, profesor Jindáček objevil v Potměchách pomocí kouzelné baterky a speciálních brýlí rozkmotřidla. Jsou to pouhým okem neviditelné bytosti, které se usazují lidem za krkem a popichováním a našeptáváním je nutí chovat se tak, jak by se normální lidé nechovali. I když hodně potměšských obyvatel profesora Jindáčka velebí, marná sláva, nepodařilo se mu najít způsob, jak rozkmotřidla zničit. To není pomluva, to je fakt. Nabídl jsem mu pomoc, ale toho starého ješitu to tak naštvalo, že z Potměch zmizel. Nezbylo mi tedy nic jiného, než zvládnout tento nebezpečný úkol sám. Nebylo to lehké. Má cesta byla plná šarvátek s Jájáky, Poťouchy, Takňáky, Uráži či Zevlíky, s paní mohutnou jako bagr, v podzemí pak s Velkým pidimužem, Bezhlavým tulákem, sprostým Dvouhlavým psem – a navíc jsem při tom neustále zakopával o záhadný potměšský kámen Zloděják.