Kniha je zaměřena na archeologii virtuálního prostoru a putující koncept „odpoutaných obrazů“, které ho zaplňují a utvářejí. „Odpoutanými obrazy“ jsou myšleny obrazy, které se odpoutávají od plochy, okna, rámu a centrální perspektivy, přesně vymezených stylových etap, diskurzu tradiční uměnovědy. Text zkoumá jednotlivé strategie odpoutávání obrazů, nejprve v české moderně přelomu 19. a 20. století, dále se zabývá tím, jaký vliv na zobrazování má proměna vědeckého uvažování o prostoru a teorie čtyřdimenzionality od počátku 20. století. Cílem knihy není pouze popsat historickou proměnlivost úvah o vnímání, o pojetí prostoru a alternativních strategií zobrazování, ale zároveň zproblematizovat některé pojmy, které byly vytvořeny pro materiální dvojdimenzionální obraz a začínají být pro virtuální či multimediální, vícedimenzionální obraz nedostatečné.