Fakty nabitá biografie o kontroverzní osobnosti barvitě popisuje prostředí předválečné evropské smetánky v Německu a Anglii. Kněžna Stephanie von Hohenlohe (1891–1972) se z neurozených kořenů (její matka pocházela z Prahy) vyšvihla mezi rakousko-uherskou aristokracii, a to díky kontaktům z právnické praxe svého otčíma. Na večírku, pořádaném kněžnou Metternichovou, se seznámila s mladým knížetem Friedrichem, a přestože jejich manželství trvalo pouhé dva roky, Stephanii k upevnění pozice stačilo. Po rozvodu se jako svobodná mladá kněžna začala systematicky pohybovat ve vysokých evropských kruzích a od 20. let sloužila jako spojka mezi britskou šlechtou a německými nacistickými pohlaváry i samotným Hitlerem. Ukázka z textu Dne 10. června 1938 se kněžna dostavila na říšské kancléřství. Byla to neobyčejná událost. Při slavnostním obřadu jí, Židovce, Hitler připíchl čestný zlatý odznak nacistické strany. Ve třetí říši platil za symbol, jenž svého příjemce povyšoval na úroveň „nacistické šlechty“. Uděloval se jen zřídka a byl vyhrazen pro úzkou skupinu lidí, převážně dlouhodobých členů strany, kteří prokázali národně socialistickému hnutí mimořádné služby. Byl považován za znak takzvaného pravého vlastenectví. Kněžna byla nyní de facto členem nacistické strany – „čestnou árijkou“, jak prohlásil Heinrich Himmler. Vyznamenání značilo, že ji Hitler osobně uznal jako významnou spolupracovnici třetí říše. O tři roky později, v roce 1941, když byla v Americe internována, prohledávali její dům agenti FBI. Našli a vyfotografovali tam odznak se zlatým hákovým křížem. Byl nalezen v její ložnici ve schránce na šperky hned vedle vůdcových podepsaných fotografií.