Dva chlapci na útěku před válkou Nemají nic než oblečení v batohu na zádech a tenčící se hotovost po rodičích zašitou do výstelky pásku u kalhot Aryan a jeho malý bratr Kabir se vydávají nákladním autem, lodí, vlakem, autobusem i pěšky napříč Evropou, která jim, jak zoufale doufají, nabídne budoucnost, s níž už se v Afghánistánu rozloučili Kábul-Teherán-Istanbul-Athény-Řím-Paříž-Londýn: to je směr, kterého se drží, mantra, kterou opakují ve svých modlitbách, a jediná možnost, kterou před sebou vidí Během cesty čelí hladu a vyčerpání, zimě a horku, násilí a zmatku, jsou nuceni pracovat v bezútěšných podmínkách a spoléhat se na lidi, kterým není radno věřit Vždycky ale zbývá naděje a vzpomínky na domov Je to příběh dvou chlapců, jejichž odvážné rozhodnutí poukazuje na ničivý dopad války na životy obyčejných lidí