Pokračování knihy Konec starých časů, v níž Jaroslav Žák v pestré mozaice zachytil události kolem komunistické revoluce z února 1948 Tentokrát v širší časové perspektivě sleduje popřevratové dění a osudy postav známých již z Konce starých časů S patřičným sarkasmem líčí období, kdy po všeobecném opojení revoluční noci přijde ráno, a s ním hluboká kocovina Popřevratové dění v Pepově Týnci nad Lesy (jehož reálným předobrazem byla autorovi východočeská Jaroměř) podává opět s groteskní nadsázkou, v níž o to víc vystoupí zrůdné a děsivé rysy lokálního hašteření o moc Po opojné revoluční noci se všichni probouzejí nejen do nového dne, ale rovnou do nové doby: v ní na sebe nedá dlouho čekat zatýkání příliš bujné mládeže a všudypřítomných reakcionářů ani následné vylučování ze škol či vyhazovy z práce Sledujeme monstrproces se zpátečnickým psíkem Flotýnkem, který je odsouzen k smrti za to, že zákeřně zaútočil na profesora marx-leninismu Šošolku; odehrají se před námi zmanipulované volby v květnu 1948; uvidíme však také, jak se proti hrubiánství a tuposti samozvaných vůdců vítězného lidu vzmáhá spontánní odpor a dochází k prvnímu narušování nově nastoleného „lidokratického“ pořádku Žák i v této knize bravurně splétá osudy jednotlivých postav v barvitý obraz pohnuté doby následující po únorovém “vítězství pracujícího lidu“