Zatím poslední, čtvrtá část memoárománů Pavla Kohouta vychází poprvé v tomto svazku pod názvem Předběžná bilance. Je to kapitola rozsahem nejmenší, ale z hlediska čtenářů, kteří už možná některou ze vzpomínkových knih přečetli, možná nejdůležitější: autor nás vede svým životem až do dnešních dnů a opět, jako v celých svých pamětech, se nevyhýbá kontroverzním otázkám – a jakoby je od čtenářů očekával, rovnou na ně po svém odpovídá. Všichni, kdo byli dosud k životním postojům Pavla Kohouta rezervovaní, nebo dokonce odmítaví, měli by si jeho Život s Hitlerem, Stalinem a Havlem přečíst. Mohli by být překvapeni, s jakou otevřeností a snahou vyrovnat se s vlastními omyly a pochybeními se autor dává publiku v plen. Ano, je v tom i dovednost úspěšného dramatika, spisovatele a poválečného proslulého mládežnického poety, který ví, jak čtenáře či diváka zaujmout, ale je tam ještě něco navíc, co v mnohých pamětech osobností postrádáme: úzkostlivá snaha nesvalovat vinu za své činy a postoje na někoho či něco jiného.