Hájkova Kronika česká, poprvé vydaná v roce 1543, patřila až do 19 století k nejčtenějším a nejoblíbenějším česky psaným knihám, i přes tvrdou kritiku, které ji podrobil v druhé polovině 18 století historik Gelasius Dobner Hlavně v 19 století Kronika poskytla látku mnoha novodobým českým autorům i výtvarným umělcům Většina starých českých pověstí žije dodnes v obecném povědomí právě v podobě, kterou jim vtiskl Hájek Dobner, Dobrovský a další Hájkovi vytýkali především volné nakládání s prameny a smyšlenky v částech o nejstarším období českých dějin Postoj dnešních historiků k Hájkovi je příznivější, oceňují především pramennou hodnotu pro období blízké autorovu životu Největší předností Kroniky české je však autorův mimořádný vypravěčský dar, který založil vztah k české historii u mnoha generací čtenářů Práce Jana Linky je nejúplnější edicí Hájkovy kroniky (starší edice z 1 poloviny 20 století nebyla dokončena, v roce 1981 vyšel pouze výbor) Obsahuje kompletní transkripci textu a na připojeném CD rovněž jeho transliteraci, dále rejstříky (osob a míst), diferenční slovníček, ediční poznámku a doslov Petra Voita