Bílá věštba. Děj třetí části série Klobouky z Agarveny se odehrává opět přes prázdniny. Adamovi je patnáct, Evce o rok méně. Přijíždějí k babičce a dědovi do Jižních Křížů a jejich cesta vede nejdříve za předkem Vilémem na konec 19. století. Líčí mu při ní všechny zážitky a události z neblahé cesty Agarvenou a vzpomínají na přátele, které tam zanechali. Nicméně nemají v úmyslu se tam vracet. Evce se však po koupání ve studené vodě opět vrací ona podivná nemoc, kterou se nakazila v Agarveně a která jí hrozila smrtí. Bez ohledu na svůj strach se musí oba neprodleně přesunout do Agarveny, aby se Evka mohla vyléčil. A tak děti opět prožívají mnoho dobrodružství s přáteli i nepřáteli v této tajuplné zemi. Pomáhají naplnit prastarou legendu o Koruně a novém králi, která má pomoci zabránit válce. Nenacházejí sice Korunu, ale jen kamennou hvězdu. I do ní však všichni agarveňané vkládají velké naděje a Adam s Evkou se opět mohou s nebezpečnou zemí rozloučit a vrátit se na Zemi. O autorovi Markéta Prášková Narodila jsem se v srpnu roku 1981. K mému narození se neváže žádná unikátní ani vtipná historka, takže přeskočím několik let a zastavím se až na základní škole ve Světlé nad Sázavou. Kromě základů čtení a psaní, které se mi po mnohých potížích a zásluhou trpělivosti lidí v mém okolí usadily v hlavě, jsem tam nabyla dojmu, že učení nejspíš nebude moje životní vášeň. Přesto jsem z důvodů, které dosud nechápu, základní školu po pěti letech opustila a otevřela dveře sedmiletého gymnázia, abych své školní neúspěchy ještě více podpořila.   Gymnázium však pro mě mělo i některá velká pozitiva. Zde jsem objevila lásku ke knihám a také poprvé začala psát. Ač jsem svá prvotní dílka zcela nekriticky obdivovala, jako nejspíš každý autor, musím s odstupem času přiznat, že byla velmi pochybné umělecké hodnoty, a proto slibuji, že jimi nebudu čtenáře v budoucnu nikdy zatěžovat. Následovala dlouhá mašinérie mého dalšího vzdělávání, z níž si nejvíc vážím studia pedagogiky v Hradci Králové. Už během něj jsem se cítila doslova přeplněna informacemi všeho druhu, což byla jedna z okolností, jež nakonec vyústily v další vlnu mé spisovatelské dráhy. V roce 2004 jsem znovu vzala tužku a odstartovala dlouhou, někdy veselou, někdy úmornou práci na Kloboucích z Agarveny. Rozrostly se nakonec do čtyř dílů a zásluhou nakladatelství Grada dnes znovu vycházejí. Svým čtenářům přeji, aby v dobrodružné Agarveně, v níž jsem roky žila, strávili krásnou dovolenou a objevili tam všechno, co jsem objevila já. Snad se tam na jedné z tisíců cest potkáme.