Jan Bělehrádek (1896-1980), český lékař, biolog, profesor Univerzity Karlovy, děkan Lékařské fakulty UK, byl jednou z významných osobností české biologie a českého politického a společenského dění právě uplynulého století. Z poutavého vyprávění Bělehrádkova mladšího syna, ze vzpomínek jeho někdejších žáků, dnes známých vědeckých osobností, je poskládána mozaika životního příběhu tohoto vzácného člověka, který celý svůj život zasvětil vědeckému bádání. Široký záběr informací sahá až k rodovým kořenům Bělehrádků, zahrnuje léta dětství, dospívání i studia, profesní úspěchy, válečnou dobu, poznamenanou zatčením a vězněním v Terezíně, období poválečné, vrcholící únorem roku 1948, odchod do exilu a pokračování vědecké práce v novém domově v Anglii. Kniha je vybavena řadou dobových fotografií, dnes již unikátních, obsahuje též slavnostní úvodní projev ke studentům při zahájení školního roku 1930/1931, kompletní bibliografii Bělehrádkových prací zahrnující léta 1920-1967 a bibliografii děl o Janu Bělehrádkovi. V závěrečné kapitole profesoru Bělehrádkovi vzdávají hold jeho žáci - Augustin Svoboda, Oldřich Nečas, Jan Šmarda, Dušan Soudek, Ctirad John, Pavel Jerie a Jiří Pravda - kteří si ho uchovali v paměti jako excelentního učitele, jenž jim otvíral cestu k poznání a ovlivnil je v jejich dalším konání.