Filmový režisér Václav Matějka, scénárista a spisovatel, se po úspěšné knize podle stejnojmenného filmu Anděl s ďáblem v těle a po románu Jak miluje Anna Marie vrací ve svém nejnovějším díle opět do jižních Čech. V hrabalovském, částečně autobiografickém příběhu vyprávěném očima malého chlapce, vzpomíná na všední i nevšední okamžiky ze života v Katovicích během posledních měsíců války a na osvobození americkou armádou v roce 1945. … Nikdo nezapomene na ten dubnový den, kdy na nádraží městečka zastavil vlak – transport smrti. Vězni ze všech koutů Evropy prchali z vagonů k blízkému lesu…Ozvala se střelba. Tehdy desetiletý Janek prvně viděl smrt lidí na vlastní oči… Následovaly další nálety Američanů – bombardovaly nádraží den, co den. Šlo o to zabránit přesunu transportu vlaků k hranici. …. I tenkrát byla ale doba plná paradoxů. Ve stejné chvíli, kdy v Praze začínala revoluce, nacvičovali v městečku místní ochotníci operetu „Vdavky Nanynky Kulichovy. “ Byla to jediná povolená hra v Říši. Hrálo se za pomoci pražských herců – pana Theodora Pištěka a Betty Kyselkové – dostali za to dvě husy a hrnec sádla. Ve stejné chvíli zápasila Božka o život a Janek přemýšlel, jestli ho bude mít víc ráda, když má asi modrou krev. I když ta jeho krev se mu stejně zdála červená. … Nakonec se všichni dočkali i dne, kdy se na náměstí objevili američtí kluci generála Hallye a začali rodáky učit boogie-woogie. A o půlnoci pak zazpívala seržantka Sabina Moor pravé černošské blues. Slzy v očích měli snad všichni. Ta melodie mnohým rodákům pomáhala přežít i v letech pozdějších. Nejkrásnější na životě je život. Kniha vychází v roce, kdy Václav Matějka slaví významné životní jubileum - 80. narozeniny (*4. 7. 1937).