Osud zavolal - a oni odpověděli Nadchází čas hrdinů Zatímco rasy Tyrie stojí odděleně, šest hrdinů se spojí, aby bojovalo za svůj lid: Eir, nornská lovkyně s duší umělkyně; Snaff, asurský génius, a jeho ctižádostivá pomocnice Zojja; Rytlock, divoký charrský válečník v exilu; Caithe, smrtící sylvari s temnými tajemstvími; a Logan, statečný lidský strážce, který se musí vyrovnat s protikladnými loajalitami Společně se stanou Ostřím osudu Společně odpoví na volání Ale bude to stačit? Ukázka z textu O čtrnáct dní později, zrovna když studené slunce sestoupilo do mraků, spustily hlídky v Hoelbraku poplach „Útok! Útok! Icebroodi !“  Eir se odvrátila od nákresu a přistoupila ke stěně, na které visela její bojová výstroj Svlékla si pracovní tuniku a připnula si bronzový hrudní pancíř Opásala se, přes ramena si přehodila vlněnou pláštěnku, obula se a na záda si hodila toulec se šípy Navíc si s sebou vzala řezbářský opasek Podívala se na Garma a řekla: „Dneska znovu vyřežu Sjorda Frostfista“ Potom vzala do ruky velký luk a zamířila ke dveřím „Pojď“ Garm následoval svoji alfu ven na dvůr, kde se ke křiku hlídek připojil i dusot nohou Eir vpadla do uličky a Garm jí běžel po boku Zahlédl je Bjorn, který právě vyrazil z kovárny, na začazené postavě mu přitom řinčela železná zbroj Minuli tkalcovskou dílu, z níž se s krátkým lukem a šípy vynořil Silas Přidali se k nim i klenotník Olin a tesař Soren Byli místními řemeslníky a Eir byla jejich velitelkou „Mezi icebroody budou určitě i norni,“ varovala je, když utíkali uličkou k severnímu mostu, „ale nebudou to oni O mysl je připravil Dragonspawn Proměnil je ale teprve nedávno, takže uvnitř ledové slupky budou pořád z masa a krve a zabít je bude jako zabít jednoho z nás“ Bjorn rozzlobeně zavrtěl hlavou „My posíláme naše blázny na sever a Dragonspawn posílá své armády na jih“ „Jsou tu i jiní, smrtonosnější icebroodi,“ připomněla Eir „Jsou to ledové bestie bez mozku Je zbytečné snažit se s nimi dohodnout Můžete je akorát rozbít“ Silas kývl Byl to hubený norn na sklonku bojových let „Takže těch, co vypadají jako norni, se zbavíme šípy, že?“ zeptal se a zvedl krátký luk „Ano Musíme jich zabít co nejvíce ještě v tundře, než se dostanou k pevnostem, pokud je ale horda hodně velká, bitva se přesune až k mostům do lovecké síně“ Pohlédla na zbytek domobrany „Potom budeme mít všichni plné ruce práce“ Na další řeči nebyl čas Skupina vběhla na most vedoucí z Hoelbraku do polí za ním Na jeho konci stálo dřevěné opevnění, které se už ježilo válečníky, a to včetně Knuta Whitebeara a jeho válečníků – Wolfbornů Neustále přibíhali další norni Eir obešla se svojí družinou hlouček bojovníků, zaujala pozici na málo chráněném hřebeni a zadívala se na tmavnoucí pole na severu Pod ledovými horami se do mlžných dálek táhly skvrnité mechy a cáry lišejníků „Nic nevidím,“ řekl Silas a zamžoural „Tam,“ odvětila Eir Z mlhy se vynořila brutální horda Napřed jen dvanáct netvorů, se kterými by si stovka nornů na hřebeni snadno poradila S každým okamžikem se ale blížili další Brzy bylo icebroodů tolik co obránců, pak dvojnásobek „Jsou už ztvrdlí, nebo je proměnili teprve nedávno?“ zeptal se Silas „Už špatně vidím“ „Většina se zdá nově proměněná,“ řekla Eir Opravdu, nepřátele pokrývala jinovatka, oči ale měli mrtvé „Pak teda šípy!“ řekl Silas a zvedl krátký luk, ruce se mu přitom trochu třásly „Ano, Silasi,“ odpověděla Eir, vložila do luku dva šípy a napnula tětivu „Počkej, dokud se nedostanou k červenému lišejníku, abys na ně dobře viděl a šíp k nim dolétl“ S tím vystřelila, šípy vzlétly k nebi a zdálo se, jako by letěly celou věčnost Zmizely v šeru a za chvíli padly v dálce k zemi dvě postavy Ještě se ani nezhroutily, a Eir už vypustila další dva šípy, a zatímco hladily nebe, vystřelila další dva Čtyři mrtví Šest Osm Pak začali pálit i další lučištníci Icebroodi umírali po tuctech, další stovky se ale hnaly vpřed, přeskakovali padlé a blížili se Když se dostali k červenému lišejníku, vystřelil i Silas a jeho šíp se zabodl do čela ledem olepeného nepřítele „Ještě nejsou ztvrdlí!“ křikl Silas „Sestřelte je!“  Nepřátelé už byli tak blízko, že je bylo slyšet, a jak vyli! Šíleli touhou sloužit svému pánovi Eir už vystřílela stovku šípů Nyní vytáhla z toulce poslední dva a skolila pár icebroodů Zbytek udeřil do hřebene jako přílivová vlna „Vlku, veď moji ruku,“ zamumlala Eir Oči se jí rozzářily bojovým zápalem a v rukou se jí objevily sekyry Roztočila je nad hlavou v ocelovém tornádu Na hřeben vyšplhal nedávno proměněný icebrood a udeřil na ni sekyrou „Zemři!“  Eir před sekyrou uskočila, ohnala se vlastní a rozsekla stvůru od ramene k boku Na hřeben se vyhoupl další a řítil se na ni Její sekyra padla a rozlomila ho v půli jako bochník chleba „Zpátky!“ zvolala Eir „Uvolněte jim prostor k doskoku“ Řemeslníci poslechli, ustoupili a zatím na ně pršely palice, sekyry a meče Eir se nacházela přímo uprostřed