úplná biografie ministra propagandy Třetí říše. Kniha největšího německého odborníka na historii Třetí říše nám zcela odhalí politický a soukromý život hlavního Hitlerova propagandisty a vrhne nové světlo na některá známá fakta o nacistickém panství. Žádná jiná kniha dosud nepopsala příběh Josepha Goebbelse takto podrobně a do hloubky a nikde jinde se dosud neobjevila nečekaná fakta, na která autor narazil při dlouholetém pečlivém studiu pramenů. Joseph Goebbels (1897–1945) byl radikální antisemita a fanatik, který stál nejen v pozadí ideologie nacismu, ale hrál klíčovou roli i v aktivním inscenování bezprecedentních zločinů Třetí říše. Goebbels byl dominantní postavou nacistické mediální a kulturní politiky, kde dokázal skvělé využít svůj neobyčejný talent. Při dosahování svých cílů se neštítil ničeho a i mezi nacisty sám prosazoval radikálnější politiku režimu. Autor v knize nicméně Goebbelsovu osobnost i vztah k Hitlerovi demytizuje a vrhá tak světlo i na fungování temných mechanismů nacismu. Recenze Tajemství nacistické propagandy Goebbels nebyl ve své propagandě vždy úspěšný, některé jeho lži však mají tuhý kořínek. Petr Korbel Joseph Goebbels byl kulhající narcista a nacionalista, neúspěšný literát, arogantní kariérista, milovník okázalého přepychu, devótní obdivovatel a nejvěrnější souputník Adolfa Hitlera, zločinný politik, zapřísáhlý antisemita a ministr propagandy Třetí říše. Svou manželku nechal na konci druhé světové války povraždit vlastní děti a pak oba spáchali sebevraždu. Základní fakta jsou jasná a známá, kdo však touží po dobře zpracovaných podrobnostech, nalezne je v knize historika Petera Longericha. Dílo vyšlo poprvé v roce 2010, český překlad se objevil na počátku letošního roku a má přes 700 stran. Jde o čtivě napsanou publikaci prozrazující vědecký přístup, využívající mnoha zdrojů a vybavenou bohatým poznámkovým aparátem. Autor nejenže Goebbelse nijak neospravedlňuje, ale navíc ukazuje, že nebyl takovým mistrem propagandy, za jakého se sám považoval. Ministr neměl v oblasti nacistické propagandistické mašinérie vždy monopol, protože například armáda si budovala vlastní aparát, a úspěchy hitlerovské agitace mezi obyvatelstvem ve skutečnosti nebyly až tak obrovské, jak by se z dobových filmů mohlo zdát. Fanatický Goebbels byl nicméně dominantní postavou nacistické mediální a kulturní politiky. Při dosahování svých cílů se neštítil ničeho. Mezi nacisty patřil k nejradikálnějším. Panovačností, velikášstvím a cynismem si synek z katolické rodiny kompenzoval své komplexy méněcennosti, které vyplývaly jednak z jeho nízké postavy a nemocné kratší nohy, a dále z toho, že na počátku své profesní dráhy neuspěl ani jako novinář, natož jako spisovatel. Tuzemského čtenáře jistě zaujmou pasáže související s naší zemí. Autor přiměřeně popisuje rovněž Goebbelsovo soukromí, věnuje se tedy i jeho milostné aféře s herečkou Lídou Baarovou. Vůdce požadoval, aby se s ní rozešel. „Život je tak tvrdý a krutý,“ poznamenal si nešťastný nacistický ministr. Ale Hitlerově přání samozřejmě vyhověl, neboť „nade vše je povinnost“. Goebbels hrál velice důležitou roli v době kolem Mnichova i při německé okupaci zbytku Čech a Moravy. Sám si přiznal, že v roce 1938 příliš neuspěl ve vyvolávání válečnické protičeské nálady mezi říšskými Němci, ale zato s potěšením sledoval, jak se během sudetské krize britský a francouzský tisk rychle otočil k Čechům zády. Právě Goebbels dal německým novinářům pokyn, aby soustavně a osobně napadali prezidenta Beneše a aby útoky proti němu i pražské vládě nebyla jen nějaká „slabá limonáda“. Němečtí žurnalisté tento příkaz poslušně a snaživě splnili. Někteří z nich na rozdíl od mladého Goebbelse uměli dobře psát, jejich lži o Benešovi a Československu tak v jisté podobě přežívají dodnes. Kniha popisuje kolosální zločiny nacistů za války, v níž podle samotného Goebbelse již nešlo o „oltář a trůn“, nýbrž o ropu a obilí, ale také drobné příklady zneužívání moci a peněz. Když si například Goebbels pořizoval velký dům, vládní prezident v Postupimi nejprve nechtěl vydat stavební povolení, neboť pozemek se nacházel uprostřed chráněné krajinné oblasti. Vše ale „uvedl do pořádku“ Hitlerův zástupce, říšský maršál Hermann Göring. Zajímavé jsou Goebbelsovy zásahy do rozhlasového programu a filmové produkce. Například v letech 1936 a 1937 nařídil, aby rozhlas tolik nepoučoval a aby přinášel více zábavných hudebních programů. Goebbels totiž hodně spoléhal na německou mládež. Staral se například o to, aby politické postoje ve filmech nepůsobily násilně; s ředitelem Německé opery probíral i jednotlivé inscenace. Za svůj hlavní úkol považoval „odžidovštění“ kulturního života. Když ale došlo na masové vraždy Židů, vydal nařízení, které zakazovalo, aby jim odborníci na propagandu přihlíželi. Prý by to mohlo ohrozit jejich duševní odolnost. Goebbelsovy deníky, přestože jejich hlavním cílem bylo vytvoření vlastního mýtu, ukazují mnoho zajímavostí ze zákulisí nacistické politiky. Ministr si.