Francouzský filosof a přední znalec antického myšlení a filosofie Pierre Hadot ve své krátké, ale hutné přednášce postihuje podstatu antické filosofie. Hadot objasňuje, co v řecko-římském světě znamenalo být filosofem, a ukazuje, že "filosofovat" neznamenalo osvojovat si abstraktní, odtažité vědění bez reálného dopadu na život, nýbrž prostřednictvím cvičení rozumu usilovat o vnitřní proměnu sebe sama. Autor dále načrtává, jak a v jakých podobách se toto dědictví antického myšlení po staletí kontinuálně uchovávalo, jakých proměn nabývalo ve středoveku a novověku a jaký smysl a inspiraci v této tradici nalézáme dnes. Kniha přináší inaugurační řeč, kterou Pierre Hadot přednesl 18. února 1983 u příležitosti převzetí katedry dějin helénistického a římského myšlení při College de France. Pierre Hadot (1922–2010) působil v letech 1964–1985 na pařížské L'École pratique des hautes études a od roku 1982 na College de France. Soustřeďoval se na období helénismu, věnoval se novoplatonismu, stoicismu a celé řadě dalších duchovních proudů. Zabýval se dílem Plótína, Porfyria, Maria Victorina, Marka Aurelia, Epiktéta, ale i Goetha či Wittgensteina. Českým čtenářům je známý svými knihami Plótinos čili prostota pohledu (česky 1993), Závoj Isidin – Esej o dějinách ideje přírody (česky 2010) a Co je antická filosofie (česky 2017).