Čtou: Bořivoj Navrátil, Bronislav Poloczek, Dana Syslová, František Němec, Ivan Řezáč, Jan Hartl, Jan Přeučil, Jan Skopeček, Jaroslav Satoranský, Jiří Čapka, Jiří Holý, Josef Somr, Karel Pospíšil, Ladislav Frej, Marta Vančurová, audiokniha - CD audio Fjodor Michajlovič Dostojevskij dokončil Bratry Karamazovy v roce 1880 Naplnit úmysl a rozvinout další osudy titulních hrdinů do rozsáhlé epopeje mu znemožnila o rok později smrt Přesto lze tento dvoudílný román považovat za vyvrcholení jeho díla A to nejen proto, že se v něm s vášnivostí sobě vlastní vrací k tématům, jež řešil již ve svých předchozích velkých prózách, ale také proto, že se v centru jeho pozornosti tentokrát ocitl i fenomén vášně samé Vášně projevující se smyslnou touhou stejně jako touhou po transcendenci Ideové pole, v němž se „karamazovská vášeň“ rozněcuje do rozličných oslnivých silokřivek, je tvořeno otázkou: Není-li Boha, je vše dovoleno? Dvě a půl hodiny trvající dvoudílná rozhlasová dramatizace Bratrů Karamazových, natočená roku 1997, nemohla pochopitelně obsáhnout všechny motivy, postavy a témata devíti set stránkového románu Autorem dramatizace Janem Strejčkem byla kupříkladu vypuštěna nejen důležitá figura starce Zosimy, ale též legenda o Velkém inkvizitoru, jejíž interpretace Krista zásadně ovlivnila světovou literaturu, filozofii a teologii Traktován je vlastně jen příběh vraždy starého Karamazova a zkoumání (ne)viny jeho čtyř synů Režiséru Josefu Melčovi – pověstnému detailní přípravou každé inscenace, rozsáhlým předběžným studiem, hlubokou křesťanskou vírou a úsilím „transponovat do díla svou duši“ – se přesto podařilo i v takto vypreparovaném syžetu udržet smysl, étos i patos Dostojevského textu A to především výběrem a vedením herců Michail Bachtin, zabývající se polyfonií autorových próz, uvedl, že Dostojevskij „nemyslel myšlenkami, ale hledisky, vědomími, hlasy…“ Melčovi Karamazovi jsou mnohohlasou fugou, jejíž dramatický kontrapunkt naléhavě otevírá základní aspekty a otázky lidského bytí Josef Somr ztvárňuje starého Karamazova jako vychytralého, cynického guberniálního podnikavce, bezostyšně soustředěného jen na finanční zisk a ukájení smyslů Zdrojem jeho šaškovských her je přesvědčení o nicotě všeho Z téhož pramene tryská i chladná racionalita Ivana Karamazova Jeho představitel František Němec však dokázal vyjádřit i hrůzu, kterou Ivan z této metafyzické prázdnoty zažívá Ta ho spolu s trýznivým svědomím, že otcovraždu inspiroval, přivede až k šílenství Scéna, v níž Ivan vypovídá před soudem jako svědek a přitom se mu zjevuje ďábel, patří k nejskvělejším momentům rozhlasové dramatiky, jaké kdy byly natočeny Působivý je ovšem i energický projev Ladislava Freje, jímž dodává svému Dimitriji Karamazovi, domnělému otcovrahu, vášnivost touhy i sebezpytujícího pokání Jiskřivou proměnlivost a tajemství dokáží svým postavám vdechnout Jiří Čapka, Marta Vančurová , Dana Syslová… Zatímco o Dostojevském se soudí, že nejbližší z Karamazových mu byl Ivan, nejbližší postavou režiséru inscenace byl, hádám, nejmladší a nejnevinnější z bratrů – Aljoša Vyvozuji to nejen z toho, že ho obsadil Janem Hartlem, hercem, se kterým spolupracoval nejraději a nejčastěji a s nímž vytvořil i své opus magnum – četbu Jeruzalémské bible Ale také proto, že Aljoša nejvíce odpovídal Melčově touze po prostotě a čistotě charakteru Však také Aljošovým - Hartlovým hlasem zaznívá vstupní a mnohokrát se pak jako refrén opakující věta: „Jedině utrpení je klíčem k pochopení všeho“ Bronislav Pražan délka: 140 minut