Náměstí a kašny Většinou jsou rušná a halasná, plná lidí, jejich schůzek a osudů – ztělesnění okamžiku, jeviště prožitků, apoteóza přítomnosti Dokážou však být i klidná, romantická či zádumčivá, jen tiše šeptající o své minulosti Římská náměstí, ony salony života, jež nezaměnitelným způsobem vykreslují tvář města Snad každé zdobí nějaké umělecké dílo – a snad nejčastěji jím je kašna, spojení životadárné pragmatičnosti s touhou obklopit se krásou Anglický romantický básník Percy Bysshe Shelley tvrdil, že už samotné kašny stojí za cestu do Říma Věděl o tom své V srdci města Kde tepe srdce Říma? Uznávám, na začátek to není úplně lehká otázka Každý má právo umístit si ho podle svého, adekvátně svým zážitkům a pocitům Ale na druhou stranu není odpověď zase tak složitá Odhlédneme-li od subjektivních dojmů, budou naše úvahy nutně směřovat do centra historické části města, kterým prochází nepřehlédnutelná a neopomenutelná ulice – Via del Corso O Pantheonu a Marii nad Minervou Snad vůbec nejlépe dochovanou stavbu antického Říma nenajdeme na žádné z archeologických lokalit, nýbrž na jižní straně náměstí Piazza della Rotonda, uprostřed novověké zástavby Pantheon tu jen s malými změnami úspěšně přečkal již 1900 let Hned za ním kdysi stával chrám Minervy Když byl na jeho ruinách postaven kostel, zůstala římská bohyně přítomna v jeho názvu – Santa Maria sopra Minerva I tahle Panna Marie nad Minervou je v několika ohledech výjimečná Koloseum Možná, že je to vůbec nejslavnější stavba celého Říma, jeho symbol a poznávací znamení – největší amfiteátr, jaký byl kdy postaven, tyčící se bezmála dva tisíce let na východním konci Fora Romana Ukázka architektonického mistrovství antických stavitelů, ztělesnění slavného „chleba a her“ neboli „panem et circenses“, jež císařové nabízeli lidu coby náhradu za odebrání politických práv, a také připomínka nejbrutálnější a nejkrvavější stránky římské kultury