Vlaky v éře letadel Svět tratí, lokomotiv a vagonů nás provází již dvě století Od nesmělých počátků, přes léta horečného budování desítek tratí ke dnům úpadku a následně k opětovné renesanci železniční dopravy Železnice působí od svých počátků na mnoho lidí omamným kouzlem, zejména v případě vlaků, které nespěchají, a umocňují tak zážitek z cesty jako takové Houpačka s prvotřídním výhledem Tren de Sóller, úzkokolejka vedoucí přes pomerančové háje, viadukty a početné tunely, pochází ještě z dob, kdy lokomotivy vypadaly přívětivě: Ta zdejší má dvě velká kulatá přední světla coby milé oči a přípojku jako utržený nos Pyrenejský vláček žlutý jako kanár Le petit train jaune – Malý žlutý vláček (katalánsky El tren Groc), tak se říká soupravám jezdícím po půvabné úzkokolejné trati o rozchodu 1000 mm z Villefranche mírným tempem prosluněnými listnatými lesy k 63 km vzdáleným náhorním plošinám Cerdagne Vlak drkotá se svými pasažéry nad potoky, propastmi a kolem skalních stěn, projíždí 390 zatáčkami, 19 tunely a po 20 mostech či viaduktech stále výš do hor „Vyhlídková trať první kategorie“, tak ji jednou označil německý spisovatel Kurt Tucholsky Trinighellu Motorový vláček, kterému místní říkají „trenucciu” nebo také „trinighellu” („vláček“ či „třasák“) je na Korsice již legendou Souprava s několika vagony jezdí napříč ostrovem a spojuje města Calvi, LʼÎle-Rousse, Ajaccio a Bastii