Starý zákon je mimo jiné jeden z nejstarších cestopisů lidské historie, který nejenže popisuje dobrodružství tehdejších cestovatelů, ale také, a to zejména, odhaluje hlubší význam cestování, odkrývá samu esenci putování. Právě na cestách se totiž poutníci Starého zákona setkávají s Hospodinem, na cestách zakouší jeho blízkost, na cestách dostávají do rukou desky zákona, odkrývají smysl lidské existence a na cestě, při dobrodružném putování pouští, Hebrejové získávají identitu národa. Poznání sebe sama, nazření svého poslání, nalezení Boha, lidské uskutečnění i spása člověka je ve Starém zákoně v jistém smyslu vázána na cestu. Knihy Starého zákona nesou celou řadu zásadních poselství pro člověka a mají spoustu významových rovin; vypovídají o tom, kdo je člověk ve vztahu k Bohu; odpovídají na nejhlubší otázky lidstva a mimo jiné odhalují, kde je člověk Bohu nejblíže: stručně řečeno – na cestě.