Ve světě magie a svodů odhaluje noc krásu, zatracení i touhu. Riley Jensonová, napůl vlkodlak, napůl upír, pracuje pro organizaci dohlížející na nadpřirozené rasy ? avšak nyní je sama. Nadřízeným i milencům věří asi stejně jako úhlavním nepřátelům, a tak hraje podle vlastních pravidel. Jejím nejnovějším úkolem je proniknout do přísně střeženého paláce rozkoší, které vlastní zločinec jménem Deshon Starr. Tento šílený vědec již po desetiletí experimentuje v oblasti genetiky. O Rileyinu přízeň soupeří dva sexy muži: chladný, svůdný upír, a neodolatelně přitažlivý vlkodlak. Riley musí zůstat ve střehu, protože pokud zachrání svět před Deshonem Starrem, zároveň zachrání i sebe samu – a kolem ní se zatím svírá past… Ukázka z textu Natáhla jsem se pro láhev vody, když vtom jsem strnula. Kůže mě svrběla, před něčím mě varovala. Rhoan odešel, ale já jsem v aréně už nebyla sama.  Má předchozí intuice byla správná: v mém životě se zase něco podělá.  A postará se o to Gautier.  S ručníkem v ruce jsem se otočila a dělala jakoby nic. Stál u řady oken, šeredný, šlachovitý čahoun, a smrděl na sto honů.  „Koukám, že jste se ještě nedostal do té sprchy. “ Asi to nebyla nejmoudřejší poznámka, jakou jsem mohla pronést, ale pokud šlo o Gautiera, zdálo se, že neumím držet jazyk za zuby.  Tahle vlastnost mě dostane do potíží – a jestli ne dneska, tak v budoucnu určitě.  Zkřížil paže a usmál se. V tom úsměvu nebylo nic milého. V jeho strohých hnědých očích nic normálního. „Koukám, že se pořád do všeho vrháte po hlavě a nepřemýšlíte. “  „Každý máme nějakou tu chybičku. “ Začala jsem líně točit ručníkem a zajímalo mě, jak dlouho bude trvat ochrance, než zareaguje. A jestli je Jack vůbec nechá zareagovat.  „To jsem si všiml. “  Asi těžko je nechá, protože poslední dobou jsem si nedávala pozor na pusu a otvírala si ji i na něj. „Co tady děláte, Gautiere? Nemáte dost zlých hochů, které máte pozabíjet?“  „Mám. “  „Tak proč nejste na lovu? Jste přece na tohle ujetej. “  Jeho žraločí úsměv mi nahnal husí kůži na zádech. V ten moment mi došlo, že je na lovu.  A kořist jsem já.  Kurva.  Což sice nemohlo ani zdaleka vystihnout míru hnoje, do něhož jsem právě přistála, ale v tu chvíli mě jiné slovo nenapadlo. A nabíhalo mi v hlavě znovu, znovu a znovu.  Spolu s myšlenkou, že na mě ušili boudu. Tohle měl Jack za lubem celou dobu, když plánoval tenhle trénink.  Rhoan o tom nevěděl. Nikdy by s tím nesouhlasil. Nikdy.  „Takže vy mi jdete pomoct s výcvikem, jo?“  Bavil se tím a byl slizký jako říční bahno. „Učíte se rychle. “  Očividně ale ne dost rychle. Mělo mě napadnout, že Jack něco chystá. Celý den byl až příliš žoviální – což byl jistý znak toho, že to zas dopadne, jako když se někdo vysere do větráku.  Ale proč by na mě Gautiera posílal takhle brzo? Vždyť jsem ve výcviku teprve několik měsíců. Většina budoucích strážců tu stráví rok, než se jim dostane toho potěšení, že je Gautier může zmydlit.  Možná se stalo něco nečekaného, kvůli čemu museli změnit časový plán.  Navzdory té nepříznivé situaci jsem se zachvěla vzrušením. Chtěla jsem s tím skoncovat. Vrátit se do normálního života – ačkoli ten už se mě možná nebude týkat nikdy. Před šesti měsíci jsem dostala první injekci experimentálního léku na neplodnost, který od základu mění organismus – nebo aspoň u ostatních kříženců to tak bylo – a ty změny se možná začnou brzy projevovat.  Gautier ke mně vykročil lehkou chůzí. Dál jsem točila ručníkem a sledovala ho zpod mírně přimhouřených víček. Oba jsme věděli, že ho nikdy nemůžu porazit, ale rozhodně neodejdu bez boje.  Zastavil se v polovině arény. „Připravena?“  Povytáhla jsem obočí a předstírala sebejistotu, což bylo zbytečné. On byl upír a poznal, jak se mi rozbušilo srdce a že to způsobuje můj strach, nikoli vzrušení.  Jenže já a strach jsme byli staří dobří známí. Ještě nikdy mě nezastavil, a teď tomu nebude jinak. „Varujete takhle všechny své oběti?“  „Ano. “  Jeho naprostý klid mi připomněl hada, který se chystá zaútočit. Opravdových hadů jsem se nebála, ale teď jsem měla nahnáno.  „Proč byste to dělal?“  „Protože strach mé oběti chutná skoro stejně lahodně jako krev. “ Zarazil se a zhluboka se nadechl. V jeho strohých očích se mihlo nadšení a husí kůže na zádech se změnila v lavinu. „Cítím váš strach, Riley, a je to omamné. “  „Jste zvrácený. Víte to, že jo?“  „Ale jsem velmi, velmi dobrý v tom, co dělám. “  V očích měl příslib smrti. Věděla jsem, že já a on si to v dohledné době rozdáme doopravdy a až do hořkého konce. Ne tady, ne na Direktoriu, ale někde na jeho písečku a podle jeho gusta.  Naskočila mi husí kůže, ale odolala jsem touze třít si paže. Jakkoli je jasnozřivost pro život užitečná, já věděla jistě, že bych se bez ní obešla. Zvláště, když mi ukazovala takovéhle hnusy. Gautier propnul prsty, jen jednou, a zmizel mi z očí. Jeho kroky byly na žíněnce jako peříčko, jen o něco víc než šeptání vzduchu. Kéž by se totéž dalo říct o jeho tělesném pachu. Čpěla z něj smrt, tak odporná, že jsem musela zadržovat dech a měla jsem.