Od roku 2004 došlo jak v České republice (ČR), tak i v Evropské unii k podstatným změnám, které zakládají nutnost v mnoha směrech nového pohledu na pojišťovnictví a zároveň vytvářejí systémové a metodické předpoklady jeho nového rozvoje Máme zde na mysli především stále zřetelnější příklon k chápání pojišťovnictví jako integrální součásti souboru finančních služeb Tato zdánlivá samozřejmost však vnáší do pojetí pojišťovnictví nové atributy a nároky, které zatím nebyly ani artikulovány a ani v komplexněji hospodářské praxi řešeny Celý dosavadní proces harmonizace, realizovaný v EU v průběhu uplynulých zhruba třiceti let a akcelerující v posledních dvou dekádách, směřoval k zabezpečení volného pohybu služeb formou svobodného zakládání poboček a svobody poskytování služeb v Evropském hospodářském prostoru a to převážně za každý ze segmentů finančních služeb zvlášť Proto také můžeme hovořit o jednotném pojistném trhu a nikoli zatím o jednotném trhu finančních služeb K jednotlivým těmto segmentům a účastníkům pojistného trhu přijaly orgány Evropské unie resp Evropských společenství řadu legislativních aktů, které byly zprvu zaměřeny na sjednocování pravidel, používaných jednotlivými členskými státy při řízení institucí pojistného trhu V rámci těchto dokumentů jsou vymezena obecná pravidla, platná pro segment pojišťovnictví obecně, jsou zde však zastoupeny takové dokumenty, které postihují separátně životní a neživotní pojišťovny a další, zaměřené na konkrétní pojistná odvětví Stále aktuálnější jsou však i směrnice a další předpisy upravující pojišťovnictví a činnost institucí pojistného trhu jako jednoho ze segmentů finančního trhu Tato nová tendence se začala na úrovni EU prosazovat prostřednictvím různých, převážně dlouhodobých a také víceméně proklamativních dokumentů, jakými byly Akční plán finančních služeb (FSAP) a dále „Zelená kniha Evropské komise o politice v oblasti finančních služeb na léta 2005–2010“ a na ni navazující Bílá kniha s podtitulem „Politika finančních služeb 2005–2010“ Oba tyto programové dokumenty budou v dalším textu podrobněji komentovány, a to, s ohledem na jejich časový horizont i z hlediska realizace dosažených cílů Již zde však lze konstatovat, že jejich cíle byly splněny zejména ve formálně legislativní a organizační úrovni Již v roce 2006 jsem v časopise Slovenské asociace pojišťoven „Poistne rozhľady“ uvedl: „S jistou nadsázkou se dá říci, že dosavadní převažující forma harmonizace tržních podmínek v rámci EU, založená na ohromném množství směrnic a jiných právních aktů Unie, vytvořila pevné základy pro technicko-právní propojenost jednotlivých členských států Unie; lze říci, že byla z velké části vybudována „konstrukce“, kterou je však potřeba naplnit vnitřní, zejména finanční infrastrukturou, aby celý unijní projekt byl životaschopný“ (BÖHM, A, 2006, str 1) Nicméně hlavní akcent v činnosti Evropské komise v uplynulém prvním desetiletí 21 století byl kladen právě na vytváření vhodných mechanismů, nástrojů (právních i ekonomických) a forem propojování jednotlivých segmentů finančních služeb do jednoho integrovaného celku, zajišťujícího všestrannou obsluhu nároků, které na finanční služby klade současný a budoucí stupeň ekonomické integrace v rámci Evropské unie včetně nároků obyvatel jednotlivých členských států Celé toto snažení bylo doprovázeno intenzivním prosazováním „bezpečnostních“ hledisek do jednotlivých opatření, přijímaných v uvedeném procesu sjednocování resp integrace finančních služeb V oblasti pojišťovnictví se „slovem desetiletí“ staly pojmy jako solventnost, zajištění a některé další Podobně tomu bylo v bankovnictví, kde se nejfrekventovanějším pojmem stala kapitálová přiměřenost a úvěrová obezřetnost, jejichž nové pojetí bylo vyjádřeno v dokumentu resp systému, nazývaném „Basel II“ Již v tomto kratičkém odstavci stojí za povšimnutí, že pro bankovnictví a pro pojišťovnictví byly přijaty dva různé dokumenty Z hlediska specifik obou těchto segmentů se to zdá být logické, z hlediska budoucího fungování finančních služeb jako integrovaného celku již méně Prakticky všechny v tomto období přijaté směrnice mají jakýsi „vnitřní náboj“, orientovaný na bezpečnost nabízených finančních služeb; z hlediska pojišťovnictví se zde zmiňme např o směrnici, řešící problematiku finančních konglomerátů, pojišťoven působících ve skupině atd Samy obecné směrnice, které upravují výkon pojišťovnictví, vzniklé v této době, jsou z podstatné části také věnovány problematice dohledu nad konáním příslušných institucí finančního trhu; prostřednictvím implementační praxe se tato pravidla promítají do legislativy jednotlivých členských států Není třeba dodávat, že tímto postupem se na členské státy přenáší odpovědnost za kvalitu a účinnost finančních služeb, a to již od samého počátku tedy již od posuzování žádosti o povolení k příslušné finanční činnosti, např pojišťovací, k založení banky atd Je tak otázkou, jakou má mít stát v dané oblasti úlohu