Kontroverzní americký spisovatel přichází s dlouho očekávanou – a vůbec svou první – sbírkou povídek, které nejde odečíst. Třiadvacet textů vlastně představuje jakousi esenci Chucka Palahniuka. V povídkách je ve své nejlepší formě: ostrý a sžíravý, nekompromisní. Přináší bizarní témata a libuje si v nich. Ukázka z textu Nad kastlíkem je nápis „AED”, to je automatizovaný externí defibrilátor, vedle pak obrázek, jak blesk zasahuje valentýnské srdíčko. Ten kastlík je jako bezpečnostní schránka chránící nějaké korunovační klenoty v hollywoodské detektivce. Jen co to otevřu, automaticky spustím alarm a blikající rudé světlo. Honem, než přiběhnou nějací hrdinní zachránci, se vrhám s defibrilátorem do záchodové kabinky pro handicapované. Sednu si na mísu a rozervu obal. Pokyny jsou na víku vytištěné anglicky, španělsky, francouzsky a komiksově. Což kryje všechny možnosti. víceméně. Když budu čekat moc dlouho, tuhle možnost ztratím. Defibrilátory budou brzy pod zámkem, a jakmile je postaví mimo zákon, budou je mít jenom lidi od záchranky. Svírám v rukou svoje permanentní dětství. Svůj vlastní Stroj na blaženství. Moje ruce jsou chytřejší než zbytek. Moje prsty vědí, že prostě musím sloupnout krytky z elektrod a ty si pak přilepit na spánky. Moje uši vědí, že mají pátrat po hlasitém pípnutí, protože to ohlašuje, že ten krám je zcela dobitý. Moje palce vědí, co je pro mě nejlepší. Vznášejí se těsně nad velkým červeným tlačítkem. Jako by to byla videohra. Jako by to bylo to tlačítko, co dostane prezident a kterým může odstartovat jadernou válku. Jedno stisknutí – a dosavadní svět končí. Začíná nová realita. Být či nebýt. Největším božím darem pro zvířata je to, že nemají možnost volby.